Hiragana a katakana — Jak začít s japonskou abecedou
Jednoduché vysvětlení obou japonských abeced. Dozvíte se, kdy se kterou používá a jak je efektivně memorovat.
Přečíst článekNaučte se počítat po japonsku a chápat rozdíly mezi různými systémy číslic. Užitečné informace pro nákupy, čas a každodenní situace, které vám otevřou dveře k plynulejší komunikaci.
Čísla jsou základem každodenní komunikace. Ať už se ptáte na cenu v obchodě, řeknete svůj věk, nebo si objednáváte jídlo — bez správného výslovnosti čísel se vám bude těžko domlouvat. Zajímavé je, že japonština má nejméně dva různé systémy pro počítání, a každý se používá v jiných situacích.
To, co na první pohled vypadá složitě, se dá naučit za pár týdnů systematického tréninku. Klíč spočívá v pochopení toho, kdy použít který systém — a pak je to již jen otázka opakování a praktické aplikace.
Nejčastěji používaný systém v moderní japonštině se nazývá „on’yomi” čtení a pochází z čínské tradice. Používá se v každodenním životě — když si počítáte peníze, říkáte čas, nebo se bavíte o věku. Všechna čísla od nuly do devíti mají své vlastní slabiky.
Základní čísla 0-9 jsou: ゼロ (zero), 一 (ichi), 二 (ni), 三 (san), 四 (shi/yon), 五 (go), 六 (roku), 七 (shichi/nana), 八 (hachi), 九 (kyuu). Všimněte si, že číslo čtyři se dá vyslovit dvěma způsoby — „shi” je formálnější, zatímco „yon” je běžnější v každodenním hovoru.
Desítky, stovky a tisíce se tvoří jednoduše — 10 (juu), 20 (ni-juu), 100 (hyaku), 1000 (sen). Pokud chcete říci 25, jednoduše řeknete „ni-juu-go” (dvacet-pět). Není to těžké — je to pěkně logické a bez výjimek.
Druhý systém, který se v češtině někdy nazývá „nativní” nebo „kun’yomi”, je starší a používá se především pro počítání předmětů. Zaslechnete jej, když se dějiny předměty — tři jablka, dva hrnky, čtyři knihy. Každé číslo se chová jinak podle toho, co počítáte.
Základní nativní čísla jsou: ひとつ (hitotsu), ふたつ (futatsu), みっつ (mittsu), よっつ (yottsu), いつつ (itsutsu), むっつ (muttsu), ななつ (nanatsu), やっつ (yattsu), ここのつ (kokonotsu), とう (too). Vidíte, že jsou to úplně jiné slabiky než v čínsko-japonském systému!
Tento systém se však používá jen do desíti. Když chcete říci 11 nebo vyšší číslo, musíte se vrátit ke čínsko-japonskému systému. Proto se mnoho učebnic zaměřuje primárně na systém „sino-Japanese” — je jednodušší a univerzálnější pro běžné situace.
Japonština má jednu zajímavou vlastnost, kterou čeština nemá — počítače slova neboli „counters”. Když počítáte předměty, přidáváte za číslo speciální slabiku, která závisí na tom, jaký typ předmětu počítáte. Zní to složitě, ale je to vlastně elegantní systém, který je logický, jakmile ho pochopíte.
Nejčastější počítač. Používá se pro obecné předměty — tři jablka (りんご 3個), dva prsteny (指輪 2個), čtyři tužky. Když si nejste jistí, jaký počítač použít, ~個 je bezpečná volba.
Počítač pro lidi. Dva lidé (2人), pět dětí (5人の子供). Zajímavé je, že čísla jeden a dva se vyslovují jinak — „hitori” (1人) a „futari” (2人) místo „ichi-nin” a „ni-nin”.
Počítač pro knihy a brožury. Tři knihy (本 3冊), deset magazínů (10冊). Japonci jsou vybíraví — každý typ psaného materiálu má někdy svůj počítač.
Počítač pro stroje a vozidla. Dvě auta (車 2台), jeden počítač (パソコン 1台). Používá se pro cokoli, co má kola nebo je to zařízení.
Počítač pro hodiny. Čtyři hodiny odpoledne (4時), osm hodin ráno (8時の朝). Tento počítač se používá při řeknutí času.
Počítač pro minuty. Deset minut (10分), třicet pět minut (35分). Vyslovení se mění podle čísla — „ni-fun” (2分), ale „san-pun” (3分) — není to jednoduché!
Teď, když víte, jak čísla fungují, pojďme se podívat na situace, kde je ve skutečnosti použijete. Nejde jen o to vědět teorii — jde o to být schopný se skutečně domluvit.
Když jdete koupit jablka, řeknete „りんご 3個 ください” (ringo san-ko kudasai — tři jablka prosím). Prodavač bude vědět přesně, co chcete. Pokud si chcete koupit tři košile, řeknete „シャツ 3枚 ください” — zde je počítač „枚” (mai) pro oblečení.
Čas se řídí speciálními pravidly. Nejsou to „4 hodiny a 25 minut” — říkáte „4時25分” (yo-ji ni-juu-go-fun). Všimněte si, že „čtyři” se tady vyslovuje jako „yo” místo „shi”, a „dvacet-pět minut” je jednoduše „ni-juu-go-fun”.
Nejlepší cesta je jednoduchá — opakování a praxe. Nezkuste si pamatovat všechny počítače najednou. Začněte s ~個 (ko) — univerzálním počítačem — a pak postupně přidávejte další. Třeba za týden se naučíte 3-4 základní počítače a budete je moci používat bez přemýšlení.
Zkuste si hrát jednoduchou hru: vezměte si předměty kolem sebe — tužky, hrnky, knihy — a počítejte je nahlas. Třeba „tužka, dvě tužky, tři tužky” (えんぴつ、一本、二本、三本). Ano, tužky používají počítač ~本 (hon), ale v tomto cvičení jde hlavně o zvyk vyslovovat čísla a cítit si je v ústech.
Druhý tip: poslouchejte japončinu. YouTube je plný videa, kde Japonci počítají věci. Uslyšíte, jak se to skutečně vyslovuje, a to je cennější než kterákoli učebnice. Vaše mozek si bude pamatovat zvuky a rytmus lépe než psaný text.
Čísla v japonštině nejsou tak složitá, jak se zdají. Máte dva základní systémy — čínsko-japonský pro každodenní situace a nativní pro počítání do desíti. Máte počítače slova, které se zdají matoucí, ale jsou vlastně logické, jakmile pochoopíte systém.
Klíč je začít. Vezměte si dnes papír, napište si čísla 1-10 v obou systémech a vyslovujte je pět minut denně. Příští týden si přidejte pár počítačů. Za měsíc budete překvapeni, jak moc se zlepšíte.
Prozkoumejte naše další články o základech japonštiny a dozvíte se více o písmu, slovní zásobě a praktické komunikaci.
Zpět na kurzTento článek slouží jako vzdělávací zdroj pro začátečníky v japonštině. Výslovnost a používání čísel se mohou v různých regionech Japonska lišit. Pro nejlepší výsledky doporučujeme tento materiál kombinovat s posloucháním autentické japonštiny a komunikací s rodilými mluvčími. Čísla jsou živý jazyk — co zde čtete, je základ, na kterém si později vybudujete vlastní přirozené porozumění.